Ostatní hřiby
Hřib maličký
(Chalciporus hypochryseus)
Klobouk: 2 - 4 cm v průměru, polokulovitý, klenutý, někdy až poduškovitý, žluto hnědý, až červeno hnědý, někdy i okrově žlutý, sametový, sametový, až jemně plstnatý, později lysý, lesklý, za deště lepivý a slizký.
Rourky: Asi 5 mm vysoké, většinou přirostlé ke třeni, poměrně široké, vždy žluté, včetně ústí.
Třeň: Úzký, válcový, jen asi 5 mm tlustý, a asi 3 - 5 cm dlouhý.
Dužnina: Žlutá, až žluto hnědá, rezavě hnědá, ve třeni vždy žlutá, palčivé chutě a nenápadné vůně.
Výskyt: Nálezy jsou velmi vzácné, a tak se zatím bezpečně neví kde roste. Podle Atlasu hřibovitých hub od Šutary, Mikšíka a Jandy, byl u nás nalezen v jehličnatých lesích, buď v čisté smrčině, nebo v převážně smrkovém lese s příměsí ojedinělých borovic. Exemplář na fotografii to dokazuje, neboť pochází z mladé smrčiny, kde roste několik ojedinělých borovic.
Možnost záměny: Jenom s hřibem peprným (), od kterého se odlišuje jenom menším vzrůstem a pouze žlutými, nebo žlutoolivovými ústími rourek (nikoliv oranžovými, rezavými, hnědými a pod.)
JE UVEDEN V ČERVENÉM SEZNAMU HUB (MAKROMYCETŮ) ČESKÉ REPUBLIKY V KATEGORII DD, A PROTO BY MĚL BÝT CHRÁNĚN!
Foto: L. Novák 12.08.2010 Včelný RK
Hřib peprný
Calciporus piperatus
Klobouk : až 30 mm v průměru, 10 mm vysoký, polokulovitý až polštářkovitý nebo široce kuželovitý s oblým vrcholem, s pokožkou na temeni hladkou a k okraji jemně plstnatou, barvy růžovohnědé až měďově hnědé.
Rourky : dlouhé až do 1/2 výšky klobouku, měďpvě hnědé s potrhaným ústím. Póry drobné, nepravidelné až labyrintické, měďově hnědé.
Třeň : dlouhý 25 mm o průměru 5 mm, válcovitý, na bázi často zahnutý a hlízkou zakončený, podélně slabě rýhovaný, jemnými hnědými zrníčky posetý, měďově hnědý s přechodem do plstnaté žluté báze, která je k myceliu žlutými vlákny připojená.
Dužnina : na řezu se neměnící, v klobouku světle narůžovělá, v přechodu klobouk-třeň měďová a ve třeni směrem k bázi do žluté barvy přecházející, v bázi živě žlutá. Vůně slabě houbová až nakyslá. Chuť dužniny ostře palčivá.
Výskyt : v jehličnatých lesích, při lesních cestách, v řídkém mechu, poměrně častý
Možnost záměny : s hřibem maličkým a některými klouzky (klouzek kravský, zrnitý apod.), kam byl dříve některými autory řazen
JEDLÝ, AVŠAK PRO PALČIVOST DUŽNINY POUŽITELNÝ JEN JAKO KOŘENÍ!
Foto L . Novák 15 . 08 . 2011 Poustka RK
Hřib kaštanový
(Gyroporus castaneus)
Klobouk: 3 - 10 cm, polokulovitý, později poduškovitě rozložený, někdy uprostřed mírně vmáčklý, rezavě hnědý, červenohnědý až kaštanově hnědý, někdy světleji žíhaný až mírně skvrnitý, s povrchem hladkým, jakoby mírně sametovým, ve stáří až lysým. Okraj klobouku často zvlněný, ale nerozpraskaný.
Rourky: bílé až bělavé, později nažloutlé až krémově žluté, u třeně odsedlém poměrně vysoké, póry drobné a husté, nepravidelné, dlouho bílé, později světle žluté, na otlak mírně tmavnoucí do tmavší žluté až žlutohnědé.
Třeň: 4 - 10 cm dlouhý, válcovitý až k bázi kyjovitý, hladký až jemně zrnitý, v horní třetině světlejší, jinak zhruba do barvy klobouku
Výskyt : Na vápenatých půdách a písčitých půdách ve smíšených a listnatých lesích (duby, lípy), u cesty
Dužnina: V klobouku plná, měkká, bílá, ve třeni vatovitá až sklípkovitá, bílá až bělavá, v koře (2 - 3 mm) světle hnědá, na řezu neměnící barvu. Chuť mírná, vůně nenápadná.
Možnost záměny: Pro charakteristický vzhled prakticky nezaměnitelný - sklípkatý třeň, neměnná dužnina, rezavě hnědá barva plodnic.
JEDLÝ
Foto :Václav Matějka 02.08.2011 Suté Břehy (Albrechtice)
Foto :Václav Matějka 02.08.2011 Suté Břehy (Albrechtice)
Hřib siný
(Gyroporus cyanescens)
Klobouk: 5 - 12 cm v průměru, polokulovitý, později nízce sklenutý, později poduškovitý, masitý, pískově žlutý až světle hnědý, lisý, suchý až jemně plsnatý, po poškození ihned světle až chrpově modrající.
Rourky: Světle žluté, citrónově žluté až pískově žluté se stejně zbarvenými ústími, které po poškození ihned chrpově modrají.
Třeň: Soudečkovitý až válcový, pískově žlutý až světle hnědý (jako barva klobouku), na vrcholu hladký, cca od poloviny k bázi hrubší (rozdělení patrné okem).
Dužnina: V mládí tvrdá pozdějí měkne, ve třeni vatovitá až sklípkovitá, po rozkrojení ihned chrpově modrající (nikoliv černající).
Výskyt: Nejčastěji v písčitých borech, v teplém počasí, nejčastěji u cest a na výslunných místech.
Možnost záměny: Díky pískovému zbarvení klobouku, rourek i třeně a chrpovému modráni po rozkrojení a poškození je po důkladnějším prozkoumání téměř vyloučena. Maximálně s některým z modrajících hřibů, které ale po rozkrojení nebo poškození přecházejí do tmavě modré až černé.
JEDLÝ, ALE VZHLEDEM K ŘÍDKÉMU VÝSKYTU SI ZASLUHUJE OCHRANY!
Foto: L. Novák 02.08.2011 Čestice
Foto: L. Novák 02.08.2011 Čestice
Hřib satan
Boletus satanas
Klobouk :
Rourky :
Třeň :
Dužnina :
Výskyt :
Možnost záměny :
Foto L . Novák 15. 08. 2011 Poustka RK
Foto L . Novák 15. 08. 2011 Poustka RK
Hřib žlučník
Tylopilus felleus
Klobouk : 5 - 20 cm v průměru, polokulovitý, klenutý, ve stáří poduškovitě rozložený, silně masitý. Pokožka klobouku je matná, suchá, jemně plstnatá, ve stáří i mírně lysá, světle hnědá, hnědá,skořicově hnědá, až tmavě hnědá, po otlačení tmavnoucí.
Rourky : Velmi vysoké (až 2 cm), v už v mládí silně vyklenuté z pod klobouku, bélavé, záhy však růžovějící, se stejně zbarvenými ústími, po otlačení tmavě růžovějícími, až rezavě hnědnoucími, což je hlavní určovací znak.
Třeň : Kyjovitý, robustní, v mládí bělavý, záhy světle hnědý, žluto hnědý, až olivově hnědý, s velmi výraznou plastickou síťkou, s protaženými oky, která je o něco tmavší nežli je barva povrchu třeně.
Dužnina : Bělavá, někdy mírně narůžovělá, tvrdá, ve stáří měknoucí, ve třeni vláknitá,příjemné vůně, ale velmi hořké chuti. V některých pramenech jsou popisovány i plodnice jenom mírně hořké chuti, světlejší barvy, a jemné síťky na třeni.
Výskyt : Velmi hojně ve všech typech lesů, nejčasťeji za suššího počasí, od července do listopadu.
Možnost záměny : Hlavně s bílými hřiby, jako je hřib smrkový(boletus edulis), hřib dubový (boletus reticulatus), a hřib borový (boletus pinophilus), se kterými se může zaměnit v mládí, kdy má ješté bílá ústí rourek, ale nejvíce si ho lidé pletou s hřibem hnědým (boletus badius), který má však nažloutlá, nebo žlutá ůstí rourek, a třeň bez výrazné plastické síťky.
PRO HOŘKOST NEJEDLÝ
Foto L. Novák 16 . 07.2010 Pěčín
Foto L . Novák 16. 07. 2010 Pěčín
Hřib příživný
(Pseudoboletus parasiticus)
Klobouk: 1 – 3 cm v průměru, polokulovitý, až nízce sklenutý, plsnatý, až drsný, žluto zelený, žluto hnědý, až okrově hnědý, jako by s jemně podvinutým okrajem.
Rourky: Husté, krátké, žluté, až citrónově žluté se stejně zbarvenými drobnými ústími.
Třeň: Valcovitý, žluto hnědý, až okrově hnědý, ve spodní části načervenalý (ve stáří i v nejvyšší části pod rourkami), od spodní třetiny do horní třetiny posetý malými drobnými šupinkami, o něco tmavšími nežli je podklad pod nimi.
Dužnina: Bělavá, až mírně nažloutlá (více žlutá v klobouku), a od poloviny třeně k bázi mírně načervenalá.
Výskyt: Převážně v borových lesích, na hrázích rybníků, ale i všude tam, kde se vyskytuje pestřec, na kterém roste a bere si z něho živiny.
Možnost záměny: Nepřichází v úvahu, pro jeho malý vzrůst a výskyt jen na plodnicích pestřece.
JEDLÝ, ALE PRO MALIČKÝ VZRŮST A ŘÍDKÝ VÝSKYT SE VĚTŠINOU K JÍDLU NEZBÍRÁ.
