Křemenáče
Křemenáč smrkový
Klobouk: 3 - 12 cm v průměru, nejprve téměř kulovitý nebo polokulovitý, později klenutý, ve stáří až poduškovitě plochý. Pokožka klobouku je v odstínech sytě červené barvy, která je po otlačení většinou hnědnouc, a výrazně přesahuje přez okraj klobouku.
Rourky: V mládí bělavé nebo krémové, ve stáří a na poškozených a otlačených místech hnědnoucí. U třeně stlačené. Ústí rourek jsou v mládí olivově hnědá nebo olivově šedá, a postupem času vybledají přes nažloutlou do špinavě šedé, až bílé.
Třeň: Kyjovitý, nebo válcový, bílý, pokrytý velkými bílými šupinkami, mezi kterými jsou už od časného mládí šedohnědé, až hnědé šupinky (hlavně na spodku třeně), které časem pokryjí celý třeň, a ztmavnou až do černé barvy. V bázi třeň obvykle modro zelená nebo modrá, jako ostatní druhy křemenáčů.
Dužnina: Bílá nebo bělavá, na řezu po hvíli ale přechází do tmavě fialové, až zcela černé barvy, a třeň v bázi zeleno modrá, až modrá. Chuť je příjemná a vůně nenápadná (vynikne po usušení).
Výskyt: Ve smrčinách nebo okolo nich (v dosahu kořenového systému smrků), od května do listopadu.
Možnost záměny: S křemenáčem borovým (leccinum vulpinum), který roste v dosahu borovic), nebo křemenáčem osikovým (leccinum rufum), který má však v mládí pouze bílé šupinky po celém třeni, a ve stáří bílé v horní části pod rourkami.
VÝBORNÁ JEDLÁ HOUBA
Foto L . Novák 30 . 07 . 2011 Poustka
Křemenáč krvavý
Klobouk: 5- 15 cm v průměru, nejprve kulovitý, až polokulovitý, později klenutý, nízce sklenutý, až poduškovitý, jemně plstnatý nebo plstnatý, matný, suchý, jemně zrníčkatý, oranžově červený, hnědo červený, až nahnědlý. Pokožka klobouku se na otlačených místech, nebo po mírných ožercích zbarvuje do krvavě červené a přesahuje přez okraj klobouku.
Rourky: Krémově bílé nebo krémové, po otlačení a poškození tmavnoucí do světle hnědé. Ústí rourek jsou v mládí nahnědlá, a časem vybledají, drobná a hustá.
Třeň: Vmládí kyjovitý, pozděli válcový, v bázi většinou mírně rozšířený, pokrytý ve spodní polovině velmi hustě tmavě červenými, narezlými, nebo červevo hnědými šupinkami, mezi kterými směrem od báze k rourkám přibývají poměrně velké a o něco tmavší šupiny, které v horní části mohou být i tmavě hnedé, nebo až černé, a dosahují až rourek. Na otlačených a poškozených místech třeň i šupiny dostávají kvavou barvu (u křemenáče dubového jen mírně červená). V bazální části místy zelemodrá. Ustarších plodnic je třeň velice dřevnatý.
Dužnina: Bělavá, nebo krémová, na řezu růžovějící, po čase fialovějící, tmavě fialovějící, až černající (nejvíce v přechodové části klobouk - třeň), v třeni téměř neměnná, a v bázi zelenomodrající (po čase mizí). Má příjemnou chuť, a nenápadnou vůni, která se však velmi zvýrazní po usušení.
Výskyt: Hlavně pod duby a osikami.
Možnost záměny: S křemenáčem dubovým (leccinum aurantiacum), se kterým bývá v dnešní době ztotožňován, který ale nemá na třeni tak veliké šupinky, a které končí asi 1 cm pod rourkami, a s jinými druhy křemenáčů, od kterých se liší charakteristickým krvavým zbarvením na otlačených a poškozených místech.
JEDLÝ A CHUTNÝ, VHODNÝ K JAKÉKOLIV ŮPRAVĚ
Foto L . Novák 11. 08.2011 Pěčín
Foto L. Novák 18. 08. 2011 Pěčín
Foto L. Novák 14. 08. 2011 Pěčín
Křemenáč dubový
Klobouk: 3 - 10 cm v průměru, kulovitý až polokulovitý, později nízce sklenutý, někdy až plochý, s pokožkou vždy přesahující okraj klobouku, suše plstnatý, matný, v odstínech oranžovo červené, červené až hnědo červené (ale bez živějších sytě červených tónů). Po otlačení barva pokožky téměř neměnná, nebo mírně tmavnoucí (u křemenáče krvavého po otlačení ihned přechází do krvavě červené barvy).
Rourky: V mládí bílé až okrově bílé, později šedo hnědé až světle hnědé, drobné a husté. Po otlačení světle hnědé až olivově hnědé a u třeně stlačené.
Třeň: V mládí soudkový až kyjovitý, později válcový, narezlý nebo nahnědlý, až 20cm dlouhý, posetý tmavě červenými, červenorezatými až červeno hnědými malými šupinkami (někdy tak hustě, že mezi nimi téměř není vidět bílá barva třeně), které jsou ale mnohem menší nežli u křemenáče krvavého, a nedosahují až k rourkám ,ale náhle končí asi 1cm pod nimi. Ve spodní části a na bázi třeň zeleno modrá, až modrá ,a od báze vzhůru po otlačení lehce červená.
Dužnina: Bělavá, po rozkrojení růžovějící, fialovějící, šedo fialovějící,, později tmavě fialovějící, v klobouku i třeni (u křemenáče krvavého jen v přechodové části třeň - klobouk), a ve spodní části třeně silně modrající (zůstává trvalé), kdežto u křemenáče osikového a krvavého, je to zeleno modrání, které po čase mizí. Má příjemnou chuť a nevýraznou vůni, k terá se však velmi zvýrazní po usušení.
Výskyt: Většinou pod duby, osikami, ale i pod jinými listnáči, odkvětna do října.
Možnost záměny: S Křemenáčem osikovým (Leccinum aurantiacum), který nemá na třeni tak husté šupiny a je vidět bílý podklad zřetelně, křemenáčem smrkovým (který má však na třeni černé šupiny na bílém podkladu a svěží červené tóny na klobouku, a hlavně křemenáčem krvavým, se kterým bývá v dnešní době stotožňován.
VÝBORNÁ JEDLÁ HOUBA, POUŽITELNÁ K JAKÉKOLIV ÚPRAVĚ VČETNĚ SUŠENÍ, ALE TŘENĚ NEJDOU KONZUMOVAT ANI U MLADÝCH PLODNIC, KVŮLI DŘEVNATĚNÍ.
Foto L . Novák 14. 08. 2011 Pěčín
Foto L. Novák 18. 08. 2011 Pěčín
Křemenáč březový
Klobouk: 8 - 20 cm v průměru, v mládí téměř kulovitý nebo až polokulovitý, pozdeji nízce klenutý, ve stáří až poduškovitý. Pokožka klobouku jemně plstnatá, mírně lepkavá, v mládí výrazně přesahuje přez okraj klobouku a tvoří nekdy okolo jakousi blanku. Ve stáří přesah není až tak výrazný, nebo i zcela chybí. Barva klobouku je od žluto hnědé, přez oranžově žlutou, oranžově hnědou, oranžově růžovou, až po okrovou nebo hnědou.
Rourky: V mládí bělavé, později krémové, krémově žluté, ve stáří šedé. Ůstí jsou šedé, šedo žluté, pozděj šedo černé barvy, nakonec šedoolivové barvy , po otlačení tmavnoucí.
Třeň: Většinou kyjovitý, v bazální části někdy až nápadně rozšířený, bělavý, nebo lehce našedlý, posetý nápadnými hrubými tmavě šedými až úplně černými šupinkami. V bazální části třeň modro zelená, až modrá, aje potažený bělavou plstí
Dužnina: Bílá nebo bělavá. Na řezu se zbarvuje nejdříve do špinavě růžova, po chvíli v klobouku do šedofialova, až šedo hněda, v prostředku třeně do šeda, a v bazální a horní části třeně do světle modra.Chuť je příjemná, vůně nenápadná.
Výskyt: V kořenovém dosahu břízy, od května do listopadu.
Možnost záměny: Jelikož má od mládí nápadné zbarvení šupinek na třeni, a šedé, až černošedé zbarvením ústí rourek, je to prakticky nezaměnitelná houba.
VÝBORNÁ JEDLÁ HOUBA
Foto L . Novák 14. 08. 2011 Pěčín
Křemenáč osikový
Klobouk: 3 - 15 cm v průměru, kulovitý až polokulovitý, později nízce sklenutý, někdy až plochý, masitý, s pokožkou přesahující okraj klobouku, suše plstnatý, matný, v odstínech červené až hnědo červené, ve stáří blednoucí.
Rourky: V mládí bílé až okrově bílé, později šedo hnědé až světle hnědé, drobné a husté. Po otlačení hnědnouci, až čokoládově hnědé.
Třeň: Válcový, bílý, až 25 cm dlouhý, posetý oranžově červenými až červeno hnědými šupinkami (řídce tak, že je mezi nimi vidět bílá barva třeně). V mládí mohou být šupinky až bílé.Ve spodní části po poškození nebo otlačení zelenomodrá až modrá. Velmi tvrdý až dřevnatý.
Dužnina: Tvrdá, stářím měkne, po rozkrojení nabíhá do růžové až šedo-fialové, někdy i tmavě modré,ve spodní části třeně do zeleno modré, až modré.
Výskyt : Většinou pod osikami.
Možnost záměny: S Křemenáčem dubovým (Leccinum aurantiacum), který má na třeni až velmi husté šupiny a roste většinou pod duby, s Křemenáčem březovým (Leccinum scabrum), který má klobouk do oranžova až hnědo oranžova, a černé šupiny na třeni (nikoliv červené, až rezavé), křemenáčem smrkovým (Leccinum piceinum), roste většinou ve smrčinách, a má hnědé, až černé šupinky na třeni.
VÝBORNĚ JEDNÁ HOUBA K JAKÉKOLIV ÚPRAVĚ VČETNĚ SUSENÍ, ALE DŘEVNATÉ TŘENĚ LZE JEN USUŠIT DO POLÉVEK A OMÁČEK.
Foto: L. NOVÁK 05.08.2010 Poustka RK
Foto L . Novák 14 . 08 . 2011 Pěčín
Kozák habrový
Klobouk: 5 - 15 cm v průměru, polokulovitý, nízce sklenutý, porůškovitý, plochý, většinou tlustomasý, dolíčkovatý nebo vrásčitý, za sucha i políčkovitě rozpraskaný, na vrcholu žluto hnědý, zbytek klobouku šedo hnědý, černo hnědý až téměř černý.
Rourky: Dlouhé až 3 cm, husté, v mládí bělavé, později nažloutlé až olivově žlutém póry na otlačených místech fialově šednou až černají.
Třeň: Kyjovitý, soudkovitý, později válcovitý, většinou v bázy rozšířený, bílý něbo bělavý, pokrytý hnědo červenými až hnědými šupinkami, které na otlačených místech pomalu černají.
Dužnina: V mladí tvrdá, časem měkne, bělavá, světle žlutá. na řezu nejprve růžový potom fialový, tmavo fialový až černá, příjemné chutě i vůně.
Výskyt: Nějčastěji pod habry a listnatých lesích, od června do října.
Možnost záměny: S Kozákem topolovým (Leccinum duriusculum), který roste pod topoly, na řezu sice stmavně ale nezčerná. S Kozákem březovým (Leccinum versipelle) na řezu nemění barvu, ústí rourek bělavé až našedlé, po otlačení téměř nemění barvu. A s Kozákem žlutopórým (Leccinum luteoporum) klobouk více zbarven do žluté barvy, bez ďubek a tmavých tónu po obvodu klobouku, žlutými ústími rourek.
VÝBORNÁ JEDLÁ HOUBA, TŘENĚ SE PRO TUHOST NEKONZUMUJÍ.
Foto: L. Novák 02.08.2011 Poustka RK
Kozák březový
(Leccinum scabrum)
Klobouk: 5 - 15 cm v průměru, polokulovitý, až poduškovitý, ve všech odstínech hnědé (od bílo hnědé, až po hnědo černou). Pokožka je v mládí jemně plstnatá, později lysá, za vlhka lepkavá, až mírně oslizlá.
Rourky: Bělavé až krémové, poměrně dlouhé (10 - 25 mm) s našedlými ústími, které po otlačení téměř nemění barvu, maximálně mírně šedo hnědnou, až světle hnědnou.
Třeň: V mládí někdy kyjovitý, většinou ale válcový a protáhlý, bílý nebo bělavý, někdy až nahnědlý (za dešě až s modro zeleným nádechem), pokrytý šedými, šedo černými, až černými šupinkami.V bazální části jakoby potažený bílou nebo bělavou plstí.
Dužnina: Bílá nebo bělavá, neměnící barvu (někdy jen slabě růžovoucí), u starých plodnic lehce nahnědlá, a za deště může jít i do olivově, nebo modro zelené.
Výskyt: Hojně pod břízou i mimo les, od května do listopadu.
Možnost záměny: Vesměs s ostatními druhy kozáků a křemenáčů (všechny jsou jedlé).
DOBRÁ JEDLÁ HOUBA, ALE SPÍŠE V MLÁDÍ, JELIKOŽ STARÉ PLODNICE BÝVAJÍ DOST MĚKKÉ
Foto: L. Novák 05.08.2010 Poustka RK
Foto: L. Novák 14.08.2011 Pěčín